It's been about a week since @tibfox wrote about Stolpersteins in Germany. Somehow we agreed, I don't remember exactly how it was, I'm sure @godfish played some role in it, that I promised to write an article about Stolpersteins in Prague.
Promises are meant to be kept. Today I took a two-hour walk and took some photos for my article. And here's the article itself.
Je to asi týden, co @tibfox psal o Kamenech zmizelých v Německu. Nějak jsme se domluvili, už si přesně nepamatuju, jak to bylo, určitě v tom hrál nějakou roli @godfish, že jsem slíbil napsat článek o Kamenech zmizelých v Praze.
Sliby se mají plnit. Dnes jsem si udělal asi dvuhodinovou procházku a pořidil fotodokumentaci ke svému článku. A tady je samotný článek.
I didn't go to any random place. I headed to the Bubny district of Prague, to the former local synagogue. Orthodox Jews had a prescribed maximum distance they could walk on the Sabbath. So they had to live near the synagogue. And that's where I can find the most relics of them.
Nešel jsem na žádné náhodné místo. Zamířil jsem do pražské čtvrti Bubny, do bývalé místní synagogy. Ortodoxní Židé měli předepsanou maximální vzdálenost, kterou mohli o šabatu ujít. Museli tedy bydlet poblíž synagogy. A právě tam po nich najdu nejvíc památek.
The words "lived here", "deported", "murdered" are repeated on all the signs. Then there are unique dates and unique names. But the names of the concentration/extermination camps are also repeated - Lodz, Theresienstadt, Treblinka.
I can't show you the synagogue. It is not interesting, it was built in 1899 and since 1941 it has not served its original purpose. Moreover, it is built in the yard of a block of houses and is inaccessible. I don't know what's there now.
Na všech cedulích se opakují slova „žil zde“, „deportován“, „zavražděn“. Dále jsou zde jedinečná data a jedinečná jména. Opakují se ale i názvy koncentračních/vyhlazovacích táborů - Lodž, Terezín, Treblinka.
Nemohu vám ukázat synagogu. Není zajímavá, byla postavena v roce 1899 a od roku 1941 neslouží svému původnímu účelu. Navíc je postavena ve dvoře bloku domů a je nepřístupná. Nevím, co je tam teď.
This is one of the reasons why I chose Bubny. This functionalist, seemingly modern building was built between 1925 and 1928.
During the war, the building was confiscated by the German occupying power. Some 50,000 Jews living in Prague had to register here. They were held here for several days, sleeping on the bare ground without food. In a few days, when the Nazis had gathered the required number, they were taken about 300 meters on foot to the nearby Bubny railway station.
To je jeden z důvodů, proč jsem si vybral Bubny. Tato funkcionalistická, zdánlivě moderní budova byla postavena v letech 1925-1928.
Během války byla budova zkonfiskována německou okupační mocí. Asi 50 000 Židů žijících v Praze se zde muselo zaregistrovat. Byli zde drženi několik dní, spali na holé zemi bez jídla. Za několik dní, když nacisté shromáždili potřebný počet, byli odvedeni asi 300 metrů pěšky na nedaleké nádraží Bubny.
This is what the station looks like today. It hasn't been used for many years. Currently the whole line is being repaired and a new station is being built about 200 metres away. The old building is to serve as a Memorial of Silence.
Takto stanice vypadá dnes. Již mnoho let se nepoužívá. V současné době se celá trať opravuje a asi 200 metrů od ní se staví nová stanice. Stará budova má sloužit jako Památník ticha.
(Construction of a new station building.
Stavba nové nádražní budovy.)
Why a Memorial of silence? When our fellow Jews were taken to their deaths for two years, there was silence. No one protested.
Proč Pomník ticha? Když byli naši židovští spoluobčané odváděni na smrt, dva roky se mlčelo. Nikdo neprotestoval.
But I think this court is too harsh. When I photographed the Stones of the Disappeared, I took note of their surroundings. This is a monument to a Czechoslovak general executed by the Nazis for resistance activities.
Myslím si však, že tento soud je příliš přísný. Když jsem fotografoval Kameny zmizelých, všímal jsem si jejich okolí. Toto je pomník československého generála popraveného nacisty za odbojovou činnost.
This memorial plaque commemorates a heroine of the foreign resistance who fled her homeland to fight the Nazis at the front as a nurse.
Tato pamětní deska připomíná hrdinku zahraničního odboje, která uprchla ze své vlasti, aby jako zdravotní sestra bojovala proti nacistům na frontě.
I'm not exactly a young person. All my grandparents were adults during the war. According to their memories and the fact that I am a trained historian, I know that the persecution of the Jews during the occupation was directed by the Germans. Czech people participated in the persecution only very rarely. Jewish property was stolen by Germans, only very rarely by Czechs.
Have we been silent? To protest would have meant death. People had a survival instinct. Yet many of them secretly helped the Jews. Of course, there were sadistic, opportunistic monsters in my nation too.
Nejsem zrovna mladý člověk. Všichni moji prarodiče byli za války dospělí. Podle jejich vzpomínek a toho, že jsem vystudovaný historik, vím, že pronásledování Židů za okupace bylo v režii Němců. Češi se na pronásledování podíleli jen velmi zřídka. Židovský majetek kradli Němci, Češi jen velmi zřídka.
Mlčeli jsme snad? Protestovat by znamenalo smrt. Lidé měli pud sebezáchovy. Přesto mnozí z nich Židům tajně pomáhali. Samozřejmě, že i v našem národě byly sadistické, oportunistické zrůdy.
This is a work of art by artist Aleš Veselý. It is installed in front of the former Bubny railway station. It's called The Gate of Irreversibility. This is where our fellow Jews left for heaven on the rails. (The place is being intensively reconstructed. That's why it doesn't look at all commemorative.)
Toto je umělecké dílo výtvarníka Aleše Veselého. Je instalováno před bývalým nádražím Bubny. Jmenuje se Brána nenávratna. Právě tudy odjížděli naši židovští spoluobčané na kolejích do nebe. (Místo se nyní intenzivně rekonstruuje. Proto vůbec nevypadá pietně).
Following the refurbishment the new space will be named after Sir Nicholas Winton, the Righteous Among the Nations. If you don't know his contributions to the spread of humanity, enlarge the photo.
Po rekonstrukci bude nový prostor pojmenován po siru Nicholasi Wintonovi, Spravedlivém mezi národy. Pokud neznáte jeho zásluhy o šíření lidskosti, zvětšete si fotografii.
My article is getting a little long. I want to write more, but I'll split it up. More next time.
If I ended here, I hope my article would look pretty optimistic. We remember the horrors of Nazism and we will never let anything like it happen again. But no, I'll write the truth.
Můj článek začíná být trochu dlouhý. Chci toho napsat víc, ale rozdělím to. Více příště.
Kdybych tady skončil, doufám, že by můj článek vypadal docela optimisticky. Pamatujeme si hrůzy nacismu a už nikdy nedopustíme, aby se něco podobného opakovalo. Ale ne, budu psát pravdu.
It was unbearably hot yesterday. I went for a walk in the park with my son. And what don't I see? The neo-Nazis are poking their heads out again.
There will be a general election in my country in the autumn. Half the voters don't vote. Of those who do, about 15% will vote for neo-Nazis, 10% for communists and 30% for populists.
Democracy and freedom are not a given. Nothing is excluded.
Včera bylo nesnesitelné horko. Šel jsem se synem na procházku do parku. A co nevidím? Neonacisté zase zvedají hlavy!
U nás budou na podzim parlamentní volby. Polovina voličů nechodí k volbám. Z těch, kteří volit půjdou, bude asi 15 % volit neonacisty, 10 % komunisty a 30 % populisty.
Demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí. Nic není vyloučeno.
