V Hodoníně slavíme v současné době dvě, pro Hodonín, významná výročí. Je to 100 let, od návštěvy hodonínského rodáka, prvního prezidenta samostatné ČSR Tomáše Garrigue Masaryka a 120 let od postavení hodonínské radnice. U té příleřitosti na hodonínském nádraží stojí Legiovlak.
Od roku 2015 brázdí Českou republiku unikátní projekt - Legiovlak. Tato mobilní expozice, vytvořená Československou obcí legionářskou, představuje věrnou repliku vlaku, kterým se v letech 1918-1920 tisíce československých legionářů vydaly na cestu napříč Ruskem po Transsibiřské magistrále, aby ji bojích proti bolševickým ruským jednotkám ubránili a mohli se vrátit po konci 1. světové války domů
In Hodonín we are currently celebrating two important anniversaries. It is 100 years since the visit of the Hodonín native, the first president of the independent Czechoslovakia, Tomáš Garrigue Masaryk, and 120 years since the building of the Hodonín town hall. On this occasion, a Legi train is standing at the Hodonín railway station.
Since 2015, a unique project - Legiovlak - has been travelling around the Czech Republic. This mobile exhibition, created by the Czechoslovak Legionary Community, is a faithful replica of the train on which thousands of Czechoslovak Legionnaires travelled across Russia along the Trans-Siberian Railway in 1918-1920 to defend it against Bolshevik Russian troops and return home after the end of World War I.
Celkem se bojů v Rusku během let 1914 - 1920 zůčastnilo cca 60 000 českých legionářů. Mezi lety 1918 až 1920 si tito vojáci museli probojovat cestu přes celou Sibiř až do Vladivostoku, aby se mohli vrátit do vlasti. K tomu používali i obrněné vlaky, jednak jako průzkum bojem při obsazování nádraží během cesty, jednak jako palebnou podporu pro pěší jednotky a samozřejmě i pro vlastní přepravu příslušníků československých legionářů.
Na obrázku vojín v dobové uniformě československých legií v Rusku
In total, about 60 000 Czech legionnaires took part in the fighting in Russia during 1914-1920. Between 1918 and 1920 these soldiers had to fight their way across Siberia to Vladivostok in order to return to their homeland. They also used armoured trains for this purpose, both as reconnaissance by battle while manning stations during the journey, as fire support for infantry units and, of course, for the actual transport of the Czechoslovak legionnaires.
The picture shows a private in the period uniform of the Czechoslovak legions in Russia
Vlaky se skládaly z několika typů vagonů
**Obrněný vagon**
Poprvé byl našimi vojáky použit improvizovaný obrněný vlak v březnu 1918 při bojích s německou armádou u železničního uzlu Bachmač. V rámci otevřených bojů čs. legionářů s bolševiky od května 1918 byly obrněné vlaky jedním z nejdůležitějších bojových prostředků naší armády.
Bočnice byly zdvojeny a prostor byl vyplněn kamením a pískem.
The trains consisted of several types of carriages
**Armoured wagon**
An improvised armoured train was first used by our soldiers in March 1918 during the fighting with the German army at the Bachmač railway junction. During the open battles of the Czechoslovak Legionnaires with the Bolsheviks from May 1918 onwards, armoured trains were one of the most important means of combat for our army.
The sides were doubled and the space was filled with stones and sand.
**Krejčovský vagón**
V krejčovských dílnách se opravovaly staré nebo šily úplně nové stejnokroje pro naše zahraniční vojsko v Rusku. V původně carské zelené uniformě se bojovalo po celou dobu pobytu na Transsibiřské magistrále. Stejné oblečení ale nosily i některé další bojující strany, a bylo proto někdy velmi obtížné poznat, kdo proti sobě vlastně stojí. Legionáře bylo možné rozeznat podle bílo-červené stužky na čepici, tzv. lentočky, a pomocí hodnostního štítku na levém rukávu. Na pravém rukávu se nosila barevná označení odsloužených let v legiích.
**The tailor's wagon**
In the tailoring workshops, old uniforms were repaired or brand new ones were sewn for our foreign troops in Russia. The original Tsarist green uniform was worn throughout their stay on the Trans-Siberian Railway. However, the same clothes were worn by some of the other fighting parties, and it was therefore sometimes very difficult to tell who was actually facing each other. Legionnaires could be distinguished by the white and red ribbon on their caps, the so-called lentochka, and by the rank label on their left sleeve. The right sleeve bore the coloured markings of years of service in the legions.
**Vagón polní pošty**
Po zhroucení ruské armády v druhé polovině roku 1917 však bylo spojení s domovem přerušeno a po přesunu na Transsibiřskou magistrálu obstarávali nedůležitější doručovatelské služby poslové, kteří rozváželi zejména tiskoviny a vojenskou korespondenci. Teprve v létě roku 1918, v době, kdy byl odložen odjezd do Francie, bylo rozhodnuto o zřízení polní pošty. Postupně tak byl na každé větší stanici Transsibiřské magistrály (a přilehlých větvích) zřízen polní poštovní úřad. Spojení mezi poštovními úřady pak obstarávalo 10 vagonů, tzv. poštovních ambulancí, které obsluhovaly poštovní trati o celkové délce 11 671 km. Cestou sbíraly zásilky, které ihned třídily podle místa určení. Zásilky určené do Československa pak byly od ledna 1919 předávány na lodní transporty odvážející dobrovolníky do vlasti.
**Field mail wagon**
After the collapse of the Russian army in the second half of 1917, however, communication with home was severed, and after the move to the Trans-Siberian Railway, the more unimportant delivery services were handled by messengers who delivered mainly printed matter and military correspondence. It was only in the summer of 1918, at the time when the departure for France was postponed, that it was decided to establish a field post. Gradually, a field post office was established at each major station on the Trans-Siberian Railway (and adjacent branches). The connection between the post offices was then provided by 10 wagons, the so-called postal ambulances, which served the postal lines with a total length of 11 671 km. On the way, they collected parcels, which they immediately sorted according to destination. The parcels destined for Czechoslovakia were then, from January 1919, transferred to the ship transports taking the volunteers to their homeland.
**Dílenský/opraváremský vagón**
Běžnou součástí ešelonů byly i nejrůznější podpůrné části umístěné přímo ve vagonech, např. kuchyně, pekárny, ošetřovny, prádelny nebo krejčovské či opravárenské dílny. V nich nalézali své uplatnění vojáci nehodící se pro službu u bojových jednotek, starší 40 let či částečně invalidní.
Opravárenský vagon byl zaopůjčen slovenskou stranou a jako jediný ze soupravy se prokazatelně zúčastnil válečného nasazení. Dodnes lze na černých nosnících střechy nalézt průstřel a několik menších stop po střelách z ručních palných zbraní.
**Workshop/repair wagon**
A common part of the echelons were also various support parts located directly in the wagons, such as kitchens, bakeries, dispensaries, laundries or tailor or repair shops. Soldiers unsuitable for service in combat units, over 40 years of age or partially disabled found employment there.
The repair wagon was loaned by the Slovak side and was the only one of the set to have taken part in a war deployment. A bullet hole and a few minor marks from small arms fire can still be found on the black roof beams.
**Zdravotnický/nemocniční vagón**
Pro zajištění prvního ošetření raněných z bojů na Transsibiřské magistrále a jejich přepravu sloužili v letech 1918–1920 čs. zdravotní vagony. Čs. legionáři byli z počátku nuceni používat k těmto účelům vagony improvizované, které postupně vylepšovali. Později se jim podařilo získat i specializované zdravotní vlaky.
Sanitní vlaky, které byly využívány především pro evakuaci raněných, ale také pro ošetřování a operace. Vlak se skládal z operačního vagonu, vozu pro těžce raněné,
**Medical/hospital wagon**
In 1918-1920, Czechoslovak medical wagons were used to provide the first treatment and transport of wounded from the fighting on the Trans-Siberian Railway. The Czechoslovak Legionnaires were initially forced to use improvised wagons for these purposes, which they gradually improved. Later, they also managed to obtain specialized medical trains. Ambulance trains, which were used mainly for evacuation of the wounded, but also for treatment and operations. The train consisted of an operating car, a car for the seriously wounded,
**Sallónní/štábní vagón**
V průběhu roku se přidá ještě salonní vůz, který sloužil důstojníkům jako pracovna pro plánování operací i k odpočinku.
Zde byly vyřizovány nejrůznější náležitosti spojené s provozem vojska, od vedení osobní agendy vojáků, hospodářství jednotky, topografických prací, až po plánování a řízení bojových operací.
**Saloon/Stable Car**
Over the years, a parlor car was added, which served as a study for officers to plan operations and to rest.
All sorts of matters connected with the operation of the troops were handled here, from the keeping of the soldiers' personal records, unit economy, topographical work, to the planning and directing of combat operations.
**Těpluška/přepravní/odpočinkový vagón**
Používaný pro přepravu jednotek, odpočinek a pro zahřátí po vystřídání při strážních službách, zvláště v zimě
Byl mimořaádně zateplený, měl dvojitou podlahu a stěny a většinou vybaven i kamny
**Carrier/transport/rest wagon**
Used for transporting troops, resting and warming up after relieving guard duty, especially in winter It was extremely well insulated, had double floors and walls and was usually equipped with stoves
Legiovlak se nachází během roku na různých místech České republiky a jeho přesnou polohu a jízdní řád, kdy a kde se nachází si lze zjistit na stránkách Československé obce legionářské. Uvádím sice místo Hodonín, ale za týden už bude zase někde jinde. Takže pokud jej budete chtít navštívit, musíte si zjistit jeho přesné místo pobytu.
Jsem rád že jsem Vás mohl s touto zajímavostí seznámit a doufám, žes se vám příspěvek líbil
Přeloženo pomocí DeepL Translate
The Legion train is located in various places throughout the year in the Czech Republic and its exact location and timetable, when and where it is located can be found on the website of the Czechoslovak Legionary Community. I have listed the location as Hodonín, but in a week it will be somewhere else again. So if you want to visit it, you have to find out its exact location. I'm glad I could introduce you to this interesting fact and I hope you liked the post
Translated by DeepL Translate