Aleje mám rád. Po těchto cestách lemovaných řadami stromů chodím s oblibou pomalu a vychutnávám si jejich atmosféru, energii a v případě starých stromů i jejich důstojnost a harmonii. Jsou to důležité krajinotvorné prvky a těší mě, že v poslední době dochází k jejich obnově a často i k jejich zakládání. Bohužel na druhé straně došlo i k vykácení mnoha stromů u silnic, což nebylo moc hezké. Ty stromy za to nemohly, že před ně občas skočilo auto...
Naše první cesta je alej z Přeštic do Příchovic, je smíšená a působí celkem chaoticky. Panelový povrch jí na kráse moc nepřidá. Je to ovšem jednoduché protipovodňové řešení, neboť leží v zátopovém území řeky Úhlavy.
Další alej jsou topoly u silnice z vesnice duchů, z Lukové. Vzpomínáte si ještě na duchy, se kterými jsme tam mluvili?
A poslední alejí je březová alej v Mirošově. Ta se mi líbí z těchto alejí nejvíc. Břízky jsou mladé, plné síly a žijí na chudé půdě bývalých odvalových hald, kde se jiným druhům stromů nedaří. Jsou to průkopnice, první pionýrky stromového osídlení krajiny.