Tak takhle to vypadalo v kaolinovém dole roku 1913. Těží se z povrchu a hlubinně štolami za nepříznivého počasí.
A tady už máme Nevřeň. Horník drží v ruce olejový kahan. Záběr je nedaleko nynějšího vchodu či bývalé vstupní trubky.
My však pokračujeme tajemným podzemím dále.
Na křižovatce najdeme tuto plazivku. Kdysi to byla úklonná štola, která vedla k plavírně do Nevřeně. Dnes je možné jí proplazit zhruba 40 metrů k definitivnímu závalu. Nezkoušeli jsme :)
Vlevo vede chodba do obřího sálu. Tam jsme vstoupili se zatajeným dechem. Naše svítilny sotva dosáhly na strop. Foťák neměl šanci. Ale o tento sál nepřijdete. Později jsme ho navštívili a vyfotili ;)
Větvení chodeb. Velké bludiště to tu není. Vše se dá zvládnout ;)
Pěkné místo. Vytesaný mlátek a želízko s letopočtem 1891. Důl poté fungoval ještě zhruba 6 let.
V podzemí jsme ztrávili skoro 2 hodiny. V úplném tichu. Skoro potmě. Byl to skvělý zážitek. Ale už je čas návratu.
Cesta ven je náročná na ruce a kolena. Ale netrvá dlouho a naše hlavy vykukují z trubky. Brzy na shledanou v Nevřeni!